Text

2. Zlaté střevíčky
    D
Moje střevíčky jsou jako ze zlata, 
                                A7
když je mám, připadám si hrozně bohatá,
 
ty si vezmu jen v onen slavný den
                           D
až si sednu do kočáru ty a já.
 
Moje bílé šaty celé z hedvábí
ty na ráz všechny lidi kolem přivábí,
budou v onen den zářit tobě jen,
až si sednem do kočáru ty a já.

 D                     Emi
Ach, jsou samé zlato, ach ty stojí za to,
 A7                          D
zlaté střevíčky na nohou, ty tolik krásné jsou,
                     Emi
jak se pěkně třpytí, jak se zlatem svítí,
 A7                                         D     A7 D A D
když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou uličkou.

Na své staré banjo nemám vůbec čas,
je to dávno, co ztratilo svůj krásný hlas,
v onen slavný den bude nalezen,
až si sednem do kočáru ty a já.

Moje sestra Luce a mladší bratr Ben
budou krásní v těch černých šatech onen den,
ale nejvíce zlaté střevíce, 
až si sednem do kočáru ty a já.

R:

Potom řeknu: Sbohem děti, musím jít, 
odcházím tam, kde věčně září slunce svit
Sen je vyplněn, přišel onen den,
až si sednu do kočáru ty a já.

Všichni lidé budou mi dnes závidět 
zlaté střevíčky a zlatých šestnáct let,
budu bohatá, celá ze zlata, 
až si sednem do kočáru ty a já.

R: