Text

Lodníkův lament

    Em       G                 D            G      D      G
1. Já snad hned, když jsem se narodil, na bludnej kámen šláp',
                   D           Em     D       Em 
   a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap,
          G            D             G    D   G
   velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo,
                   D            Em      D    Em
   drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk' si na čelo.

 D G D G C G

      G                   D
R: Máma mě doma držela a táta na mě dřel,
                                       G
   já moh' jsem jít hned študovat, kdybych jen trochu chtěl,
                               D
   voženit se, vzít si ňákou trajdu copatou
                           G                   Em 
   a za její lásku platit celou vejplatou, hó hou.


2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
   že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
   a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
   kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R:

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
   a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
   všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
   a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R:

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
   moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
   k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
   všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R:

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
   a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
   na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
   teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.

R: