Text

Vyznání


           D             F#m          G                 D
 1. První v ydání bylo bl ond, ještě n eotřelé, jak se ř íká,
             G                    D         Bm 
 když to s kn ihou srovnám, můžu ř íci, že t ak,
           Em7             A7
 jak když č erň tiskařská v oní,
            D          F#m   G                D
 jako když l iterární f ond p odpořil začátečn íka,
  G            D      Bm 
 v áhání zákazn íka: p ardon,
  Em7                            A7
 j á jsem přišel pro jinou, ne pr o ni,
   G          F#m        Em      D          Em 
 st ejně tak m á půvab sv ůj prvn í "smím pr osit"
                    A7
 a neuměle nalíčené  obočí.


               D                      Em 
R: Jsi jak ta n ejkrásnější knížka, kt erou jsem kdy přečet',
   Em7                 A7
 kl enot, kterému nic n echybí,
         G      F#m     Em        D
 každý kr itik r ád by r ecenze ps al
  Em7                           A7
 n a takové dílko, hned se zalíb í,
          D                   Em 
 každou kn ížku někdo napsal,  a tomu pak patří
   Em7                     A7
 sl áva za to, že ho múza p olíbí,
         G          F#m      Em        D
 u knih m á to tak b ýt, ale  u dívky ř íct můžu,
  Em           A7          D
 ž e mi autor v ůbec nechyb í.


Druhý vydání, zlatej věk, mladá kráska, to lehce se pozná,
šaty - motýlí háv, hlavu pyšně jak páv,
úspěchy, a každý hned se otočí,
taky v básni je třetí zpěv, autor zkušený světu se dozná
ze své lásky, kdopak pozná,
co je pocit a co rutina, co počít,
z pultů sbírka mizí, slavné jméno stačí,
v tomhle se však knížka s ženou liší.


             G          F#m      Em        D
R: + u knih m á to tak b ýt, ale  u dívky ř íct můžu,
  Em           A7          D
 ž e mi autor v ůbec nechyb í ...