Text

               G                         D7  
       Bílej sníh, ten a vítr, bílej sníh, ten a vítr, 
        G                      D7           G  
       ten mýho tátu každej den připomíná. 
 
        G                 D7         G  
1.Když vítr se zmítá a buší do oken, 
     C                                   G  
  a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven, 
       C                                      G  
  tam do hor směrem severním,kde ledová je pláň, 
                                 D7           G  
  kde tátu s jeho spřežením teď kryje bílá stráň. 
 
 
2.Tam místo stromů k nebi ční pahejly a kamení, 
  a stovky mil nekonečný a žádný stavení, 
  jen vítr šlehá do očí,do tváří pálí mráz 
  a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz. 
 
         G              G7       C  
R:  Jen stín kopců v dáli a vítr, co pálí , 
     G                      D7           G  
    ten mýho tátu každej den připomíná. 
 
    Bílej sníh... 
 
3.Pět psů jedny sáně y před ním dvěstě mil, 
  tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil, 
  jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních 
  ty zbytky jeho šlépějí však brzo překryl sníh. 
 
4. A  od tý doby sedmkrát už přešel štědrej den, 
  ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen, 
  že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát, 
  pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát. 
 
R: 
 
    Bílej sníh...